Matěj Josef Sychra

Matěj Josef Sychra patří mezi přední představitele naší obrozenecké literatury 19. století. S jeho prvními tištěnými pracemi určenými lidovým čtenářům se setkáváme až v roce 1814. Pozdní vstup do literatury má svoje příčiny. Jako dvanáctiletý student odešel Sychra ze svého rodiště do Prahy, kde navštěvoval německou školu a pak 4 roky německé piaristické gymnázium na Novém Městě. 

Po dvou letech na filozofických studií na pražské univerzitě se rozhodl pro kněžské povolání; přípravou k němu bylo dvouleté studium teologie. Sychrova volba kněžského povolání nebyla motivována úzce nábožensky; jako řada obrozenců, byl i Sychra přiveden na teologii především soudobými osvícenskými snahami povznést duševní i hmotnou úroveň lidu a překonat tak smutné dědictví doby temna. 

Právě toto povolání mu umožnilo bezprostřední kontakt se širokými lidovými vrstvami a poskytlo mu nejvíc příležitostí vzdělávat a vychovávat je. Tyto snahy ho později přivedly k literární tvorbě. V roce 1801 byl Sychra vysvěcen na kněze a nastoupil místo kaplana v Sebranicích u Litomyšle. Sychra byl sice filozoficky vzdělaný, ale ke sblížení s českým lidem se mu nedostávalo základního předpokladu : dobré znalosti mateřského jazyka.

Situaci nejmladší české inteligence vystihl Sychra později v předmluvě ke své „Frazeologii“, kde napsal: „… téměř všichni čeští mládenci nalézali se v tomto trapném stavu, když dokončili studia a nastoupili úřad, v němž museli mluvit a psát česky; neboť se vraceli z domácích škol s tak špatnou znalostí zcela zanedbané mateřštiny, jako kdyby studovali na nějaké škole uprostřed Německa…“

Právě české prostředí v Sebranicích, pak v Bystrém, Německé Bělé u Poličky a v Jimramově, kde působil 16 let, Sychru nutilo, aby se znovu učil mateřskému jazyku. Byla to totiž jediná cesta, jak vštěpovat venkovskému lidu základy vzdělání. Sychra se česky učil ze soudobých mluvnic Jana Nejedlého a Josefa Dobrovského, četbou starších českých literárních památek, ale nejvíc z živého jazyka venkovanů. Vlastní knihy půjčoval svým spoluobčanům.

Během působení v Jimramově (1808-1824), kdy už byl těžce nemocný, se mu podařilo navázat styky s místními evangelíky. Za tuto činnost ho pokárala brněnská konsistoř a byl povolán do farnosti bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou. Když nastoupil do úřadu, shledal stav chrámu na Zelené hoře ve velmi zuboženém stavu. Po tři roky neúnavně pracoval na jeho obnově . Kaple byla 16. května 1829 slavnostně vysvěcena. Roku 1830 v necelých 54 letech Matěj Josef Sychra umírá.

Životním literárním Sychrovým dílem se stala „Frazeologie“, ze které převzal řadu frází do svého slovníku Josef Jungman. Populární je spis „Veleslavín“, který byl vydán 17 let po autorově smrti. Kniha je napsaná jadrnou, srdečnou a srozumitelnou řečí, která poskytuje poučení a praktické rady selskému stavu. Sychra byl prvním autorem českých náboženských a mravoučných povídek pro mládež, skládal nápěvy k písním. Jeho samostatná díla jsou sbírky „Povídatel“, „Kratochvilník“ a „Kratochvilná včelička“.

Matěj Josef Sychra byl upřímný vlastenec a lidumil, vážený, milý, nakloněný vtipu a satiře. Pro své krásné vlastnosti byl ctěn a milován. Časem však jeho jméno i hrob na Zelené hoře upadly v zapomnění. Ctitelé jeho odkazu si přáli vybudovat mu pomníček. Slavnostní odhalení a posvěcení pomníku se po mnoha nesnázích konalo 25. 9. 1904. Páter Sychra je pochován v obnoveném hrobě při hlavní bráně ambitu společně se svým předchůdcem na klášterské faře, Bonifácem Procházkou.

Hrob je označen bronzovou deskou s podobiznou M.J.Sychry a jeho výrokem: „Za dluh pokládej, by chvála tomu se vzdala, kdo má platné zásluhy.“

Od roku 1991 nese Městská knihovna ve Žďáře nad Sázavou ve svém názvu jméno tohoto buditele.

Vypracovala: Bejblová Taňa